Zpětně se hodnotit

3. března 2018 v 18:13 |  Deníček
Když se člověk dostane na osm let starý blog, a vzpomene si, jakým byl tehdy byl - je to zvláštní pohled za zrcadlo. S mým tehdejším egem mi nedocházelo, že mé pokusy o šarmantní psaní jsou dosti neohrabané. Ani že můj názor nemusí být ani speciální, ani ten nejdůležitější. Že individuální vyjádření má největší hodnotu.
Vždycky jsem měla silný smysl pro spravedlnost a co je správné, co je férové, co by se mělo dělat a jak by lidi měli přemýšlet. Ne ve zlém a dogmaticky - názory to byly spíše liberální, ale s touhou po silném vštípení. Aby všichni smýšleli tak, jak já, protože to je přece ta nejlepší cesta. Protože když se světa bojíte, tak se před ním uzavíráte - klidně do filosofických ideálů, počítačových her, sbíráním high-end kosmetiky, sledováním buzzfeedu*.. Ale nedokážete se smířit s odlišností.
Nesoudím se, nevyčítám si to, proběhla pomalá evoluce a zrovna tak, jak byly postupně nahrazeny buňky mého těla, ztmavly mi vlasy, protáhly se končetiny - zrovna tak se změnilo mé myšlení.
Chci ho tu trochu sledovat a taky pro sebe začít rituál, který mi pomůže protřídit si myšlenky. Navíc mi ,,návyk tvořit" pomáhá ve psaní povinném a doporučeném. A psaní je terapie.
Pojďme do toho.


*Na gramatiku bývám pes (jen nezvládám čárky), ale zmiňovaný server si velké písmeno ve jméně nezaslouží.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama