Proč musím psát a co může pomoct

5. března 2018 v 20:07 |  Deníček
Před nedávnem jsem něco lovila v počítači a narazila na složku ze zimního semestru svého prvního ročníku na vysoké. Úplně jsem užasla! Za ty necelé čtyři měsíce jsem toho stihla tolik napsat. Každý týden jsme tehdy museli vyplodit pětistránkovou esej, k tomu shrnutí četby do jiného předmětu, referáty, seminárky.. Málem jsem se upsala.
A zpětně si uvědomuju, jak prospěšné to pro mě bylo. Pořád jsem byla ve střehu a zvyklá formulovat vlastní - i cizí - myšlenky na počkání. Za půl hodinky sesmolit vítězný motivační dopis, za pár dní (na prvák téměř i) vědeckou práci. Od prváku už nějaký čas uplynul, ale snad jsem nezakrněla definitivně. Chci to totiž zpátky.
Čím víc píšu, tím víc mám motivace a nápadů, o čem psát a jak to vyjádřit. Báječně na mě taková ,,psací praxe" funguje.
Před nedávnem jsem se o tom bavila s nějakými akademiky, jednomu z nich vyšly už čtyři knížky. Některé rady byly trochu konkrétní - začněte s příkladem a poté se k němu vracejte v teorii; když nevíte, co s tím, vymažte to; atd. - ale pár je jich docela všeobecných.
Jednou takovou radou je psát každý den, klidně i hlouposti do deníku nebo dadaistickou poezii, aby se budoval návyk. A když už člověk píše něco serióznějšího a neví, jak začít, může si představit, že je to dopis adresovaný kamarádovi. Až se dostane přes počáteční ztuhlost myšlenek, může se k úvodu vrátit a změnit ho.
Jsem ale přesvědčená, že jako u všech velkých věcí tady žádné zkratky a berličky samy o sobě úspěch nezajistí. Hlavní je síla vůle a donucení - buď vlastní, nebo zvnějšku.
Vidíte, co teď dělám? Snažím se sama donutit. :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama